EVP

    „jsem tu proto, že jsem přišla o dceru,“ vypráví při jednom ze setkání Američanka Martha Copeland, zakladatelka skupiny příznivců EVP nazvané „Most k posmrtnému světu“. „Bylo to 23. Prosince 2001. O pět měsíců později moje neteř nahrála její hlas na svém počítači. (…), jsem stále tady, ´ byla první slova, která jsme od mé dcery Cathy Amiss slyšeli po její automobilové nehodě.“ V jednom z dalších vzkazů z roku 2002 se Cathy ptá, kde je máma. „Oni jsou stále okolo nás, jsou stále tady. Nikam neodešli,“ vysvětluje Martha, podle které je EVP cenným nástrojem k léčbě žalu. „Když Cathy zemřela, vystřídala jsem několik psychologů a psychiatrů. Nikdo mi nevěřil,“ vzpomíná Martha. Když lékařům vypráví o své zkušenosti, ti jí jen předepisují více léků. Celá řada lidí došla psychické vyrovnanosti po smrti svého blízkého právě až při setkání s EVP. Tak proč tedy hledat vysvětlení? Akademické instituce se fenoménem téměř vůbec nezajímají a žádný dialog tu vlastně není. Technická debata nejde moc daleko. Skeptikové přicházejí s teorií či spíše hypotézou, podle níž za jev, či spíše pouhou myšlenku EVP, ve skutečnosti může takzvaná zvuková pareidolie. To je odborné slovo, kterým jednoduše říkají, že si hlasy zesnulých pouze nalháváme a domýšlíme. Označuje tendenci dotvářet realitu svou vlastní fantazií a vidět významy tam, kde nejsou. Jedinci stižení pareidolií jsou prý schopni spatřit například v kukuřičné placce obraz Panny Marie. Netřeba zdůrazňovat, že pareidolie a další apofenie (hledání nesmyslných vztahů mezi věcmi, které přímí vztah mezi sebou nemají) byly prvotně popsány jako součást psychické poruchy- psychózy. Tyto termíny poté doznaly zobecnění, které umožnilo označit apofonií i jedince psychicky zdravé. Již se ale zapomíná na to, že samotný autor pojmu apofonie, německý neurolog a psychiatr Klaus Conrad (1905-1961), toto rozšíření směroval zejména k univerzitním odborníkům: „My (tak jako experti, které studujeme) často vidíme to, co očekáváme, a interpretujeme svět skrze naše osobní brýle. Jsme proto pasti apofenie mimořádně přístupní,“ říká tehdy. Existuje snad EVP pouze v naší fantazii? Mnozí prý uvěří, když z diktafonu slyší hlas někoho blízkého. Jak je to ale doopravdy? Základní obtíž s hodnocením EVP a diskuzemi nad ním je v tom, že kvalita nahrávek EVP se pohybuje ve velmi široké škále. Ta začíná u naprostého šumu, až po takovou, kde se jen stěží najde jedinec, který by popřel, že slovům rozumí. Další překážka je v tom, že nahrávky začátečníka EVP se obvykle na úrovni té nejnižší kvality. A ještě další problém přináší skutečnost, že neexistuje žádný objektivní a specialisty schválený počítačový software, který by dokázal hlasy v nahrávkách rozluštit a potvrdit tak nezávisle na člověku, že jde skutečně o hlas, a ne šum. Přesto určité vědecké závěry existují. „opakovaně byly provedeny testy, které říkají, že to, co slyšíme, nejsou radiové signály,“ říká Lisa Butler, nynější ředitelka AA-EVP. Vyvrací tak první úvahu, když se snaží záhadné nahrávky pochopit a vysvětlit. Profesor fyziky a bývalý vojenský radista Ernst Senkowski z německé univerzity v Mohuči po prozkoumání některých nejšílenějších nahrávek EVP v 80. letech 20. století tvrdí: „Možnost padělat nebo zmanipulovat ty hlasy nebo televizní obrazy je podle zúčastněných porotců prakticky nulová…“ Co jsou tedy záhadné EVP zač? „Lidé studují nejrůznější formy tohoto fenoménu a přirovnávají ten hlas k chvilkovému zhoustnutí šumu, který je v pozadí přítomen,“ vysvětluje Tom Butler, spoluředitel AA-EVP. „Někteří příznivci EVP to popisují jako telekinetickou manipulaci s fyzickým záznamem,“ navazuje Butler na klasickou parapsychologii a míní tím, že by hlasy snad mohly vznikat jako paranormální jev, při němž údajně sama mysl na dálku manipuluje s nahrávacím zařízením. Hlasy nahrané jako EVP vzkazy prý často vykazují frekvenční posun oproti běžnému lidskému hlasu. Zatím co lidský hlas se normálně pohybuje ve frekvenčním rozsahu 300-1000Hz, EVP hlasy dosahují frekvence až 1400Hz. EVP ve smyslu záznamu duchů prý předpovídá už ve 20. století americký vynálezce Thomas Alva Edison. V 50. letech 20. století se za vědeckost a neškodnost jevu staví dokonce i římský papež Pius XII.: „Tento experiment se možná stane základním kamenem pro vědecký výzkum, který posílí víru lidí v posmrtný život,“ říká. Hypotéz o původu podivných hlasů zaznamenaných a zvukových a elektronických nosičích může být téměř nekonečně mnoho. Většina z nich se bude pohybovat ve světě paranormálních jevů, spiritismu, pokrouceného časoprostoru a dalších pikantních pojmů záhadologie. Další vysvětlení nabízí možnost, že jde o vzkazy z paralelních světů. Akademičtí vědci povětšinou chápou koncept paralelních světů jako jakousi metaforu, kterou není zdrávo brát doslova. Přesto ji používají stále častěji. „Existuje mnoho druhů paralelních vesmírů. Pokud mluvíme o kvantových paralelních vesmírech, mohou být velmi podobné vesmíru našemu, až na jeden kvantový rozdíl,“ tvrdí Dr. Michiko Kaku z newyorské univerzity, který se nebojí jít této bizarní myšlence vstříc. Co si o tom ale máme myslet my? Nezbývá než si nahrát vlastní pokus a potom se rozhodnou- věřit, či nevěřit.